Červen 2015

O velkym zlym (blogo)světě

22. června 2015 v 23:20 | Obyč |  Úvahám podobné
Zdravím.

Poslední dobou (hooooodně dlouho) jsem jen takový tichý čtenář blogů, ke článkům se moc nevyjadřuju, často něco přečtu, hlavou mi prolítne názor a čau, odcházím. O diskuzích si pořád myslim to samý - hemží se to tam debilníma názorama, hloupejma hádkama a člověk udělá jedině dobře, když se do toho nezapojí.

Ale jednak mi přišel výhružnej e-mail, že můj blog zrušej, když se nepřihlásim (a uznejte to by byla škoda - třeba si za deset let budu chtít připomenout, jakej jsem byla přemoudřelej kretén) a druhak - napsat svůj článek je nejlepší způsob jak náhodnejm čtenářům (jestli ještě existujou) nacpat svůj názor (k tomu cpaní se ještě vrátíme).

Spíš než o těch nespočetnejch pozitivech to bude o tom, co mě sere. Jako například boom s článkama typu "22 příznaků toho, že jste holka", ze kterých sice vyčtete, že jste holka, když se chováte jako vypatlaná slepice, což podle mýho hází na normální nedrůbeží ženstvo špatný světlo, přehnaně to generalizuje a podobně, ale i ten název je nebetyčnej blábol, protože k tomu bejt holka vám stačí frnda (prsa jsou spíš trochu optional, to se různí). A když nic, tak to nebývá nic originálního/zajimavýho/inovativního/obohacujícího a taky už to bylo všechno na cilichili. A sere mě to proto, že existuje i pár dobrejch "seznamovejch" článků a tyhle, co dobrý nejsou je akorát taky degradujou. Pod většinou takovejch článků je navíc darda oslavnejch komentů, což vede k další vlně takovejch článků.

Poslední dobou mě taky udivuje, co všechno se dostane na titulku. Sem tam se tam objeví něco fakt zajímavýho, dobře napsanýho, něco o čem si fakt myslíte, že by to na titulce mohlo být. Ale to je jen občas. Nejčastěji se tam objevujou rádoby kontroverzní články, který ve výsledku vůbec kontroverzní nejsou. Dokonce ani zábavný nejsou. Pak taky takový to klasický brečení nad životem. Jako já vím, že k tomu byly blogy prostě zrozený. Ale za prvé si nemyslim, že by se na titulku měl dostat článeček o tom, že šestnáctiletá holka ještě neměla kluka a za druhé si myslim, že by si lidi měli uvědomit, že svět je i trochu zlej. Víte, jak to myslím - v Africe maj děti hlad (a stěhujou se k nám), na Filipínách prstíky rozpíchaný od šití kalhot (třeba těch vašich) a tak dále. Připustit si to a virtuálně nebrečet nad každou smutnou věcí, která se stane (přičemž se to brečení dost často omezí pouze na ten danej článek a pak jako zázrákem přejde), by z blogu taky udělo lepší místo. A pokud je to tak, že se o danou věc opravdu někdo zajímá, reálně s ní něco dělá, zažil jí a chce šírit osvětu, tak jo, ten článek na titulce chci, ten chci číst. O tom, jak jsou ty články často o něčem jiným, než slibuje jejich propagace, je zbytečný psát.

Co mi ovšem pohybovalo hlavou zleva doprava poslední dobou nejvíc, je ten nechutnej mediální hyenismus. Viz poslední případ z Katkou. Jako je to smutný, je to smutný jako tísíc dalších smutnejch věcí, který se každej den stanou. Problém vidím v tom, že nevěřím snad ani jednomu soucitnýmu článku, kterej byl napsanej lidma, kteří ji dost pravděpodobně ani neznali, ani nečetli její blog. Sere mě, že v každý takový události je lidi šťouraj ještě věky po tom, co se něco stane. A zkoušejte mi tvrdit, že v tom je 100% soucit nebo náhlý osvicení, po kterým přijde absolutí revoluce mysli a vnímání světa a s tím související potřeba o tom napsat lidem. Protože není.

A závěrem se vrátím k tomu cpaní vlastních názorů ostatním. Uvědomuju si, že jsem to právě teď udělala, ale bylo to na mým blogu, kam můžete přijít, přečíst si ho, okomentovat, nesouhlasit, jak je libo. Ale v týhle chvíli je důležitý si uvědomit, že přestože máme právo na svý názory a svobodu slova, což je fajn, přichází s tim i kapka zodpovědnosti a soudnosti. Jádro pudla je v tom, že bych uvítala, kdyby chytráci, co ten jinej názor maj, uznali, že já můžu svůj a přestali se mě pod náporem blbejch a nekonstruktivních komentů obrátit na "lepší stranu". A tím mě a svůj myslím každýho jedince (prostě obecně), kterej se k něčemu vyjádří, ne přímo sebe, protože jak jsem psala, naučila jsem se do diskuzí přehnaně nezapojovat. Ačkoli si myslim, že je to boj s větrnejma mlýnama, představa tolerantních diskuzí na úrovni je moc hezká.

A teď ještě upozorním na pár věcí, než tenhle článek pustim ven. Vždycky to chce trochu nadsázky a nadhledu (nikdy jsem si nebyla jistá, jestli tyhle dvě věci nejsou dost podobný). Taky to, že neuznávám zbytečně zhovadilý diskutování neznamená, že mě vaše názory, nebo kritika nezajímá - zajímá. To, že je tu milion (pro mě) zbytečnejch článků nerovná se, že jsou všechny blbý. Blog.cz disponuje i několika kvalitníma blogerama, který nebude jmenovat, protože za a) by jim stouplo ego (asi) a b) ani nevěděj, že existuju, čili je to bez významu a c) spoust si jich nepamatuju.

Dost si myslím, že tohle bude jeden z těch přemoudřelejch kretenskejch článků, nad kterejma mi po deseti letech udiveně vyjede obočí vzhůru, ale jak jsem psala, ta výhružka.