Prosinec 2014

Makes my days V.

10. prosince 2014 v 22:15 | Ta Obyčejná
V tomto čase. který ač je předvánoční mi předvánoční nepřijde, pocítila jsem potřebu ozvat se blogo světu. Napsala jsem sice jeden dva nějaký výlevy o tom, jak smutnej můj život je, ale nakonec jsem je s pomyslným okřiknutím sebe sama zase zavřela do šuplíku. No a protože se mi zdá, že průsery mé i ostatních přicházejí ve stále častějších intervalech, rozhodla jsem se povznést náladu veselým článkem. Vážení, dalších pár věcí, které mi spolehlivě udělají den.

1) Když mi někdo podrží dveře a ještě zbyde chvilka na small talk. Abyste tomu rozuměli úplně, nemám potřebu krafat s kde kým, ale tohle se mi naposled stalo ve škole, s někým, kdo semnou (nejspíš) chodí na přednášku a mě to v tom ubrečenym a mlhavym pondělku přišlo prostě fajn.

2) Jít na pivo. Ani moc nezáleží s kým, ani nezáleží na tom jestli pijete pivo. Jít na pivo totiž znamená většinou příjemnou interakci s okolním světem, která má netušené možnosti. A přesně tak, děti, se stane, že se z JEDNOHO piva vracíte prvním ranním metrem.

3) Nová kapela, která rozšiřuje váš playlist. U mě jsou to za poslední dobu rozhodně AM, kteří jsou tak nádherně nemainstremový (teda jako v mým okolí, jinak je to asi bída), že většina lidí ani neví, o čem mluvím. A prostě mě teší takový to sladký očekávání u každý písničky, kterou jste ještě neslyšeli, pak to rozhodování, jestli se vám vlastně líbí a když to vyjde, tak i první jejich koupený (případně alespoň stažený) album.

4) Když si uvědomíte, jak moc skvělý máte kamarády. A nemyslete si, že tohle je věc, kterou plnou vahou chápete každý den. Jsou okamžiky, kdy tu vděčnost ucítíte plnou vahou a já mám ráda ten přiblblej úsměv, kterej mám a taky ten pocit, kdy si na prchavou chviličku myslíte, že je všechno sluníčkový.

5) Vidět progress. A teď nemám na mysli jen rostoucí triceps nebo volnější kalhoty. To je samo sebou úžasný, ale psychickej pokrok má úplně stejnou, ne-li větší váhu. Mě prostě baví zpětně sledovat vlastní krůčky a občas se pousmát nad tím, jak se moje myšlení přestavovalo, co ho formovalo a kde je teď. A když tam vidím posun dopředu, dělá to můj den (když zrovna nic jinýho).