Září 2013

Makes my days II.

28. září 2013 v 13:05 | Ta Obyčejná |  Makes my days
Dneska už se můžeme vyhnout počátečním úvodním řečem a rovnou se vrhnout na přijemný věcičky.

1) Přijít domů a zjistit, že je vaše oblíbený jídlo, je jedna z věcí, která zaručeně zvedne náladu.

2) Občas se mi stane, že zjistim nějakou bezva věc (třeba, že Marpo 30. září vydává nový album), ale za chvíli na to zase zapomenu, protože mám na mysli kvanta jinech věcí. A pak je úplně super, když si na to vzpomenu a zjistim, že už je to fakt blízko, v podstatě třeba zejtra. Víte, co myslim?

3) Když napíše. Mám dojem, že je v podstatě jedno kdo, jestli kamarád nebo tajná láska, nečekaná smska potěší. Co na tom, že vypadáte jako retardík, když se v narvaný městský culíte na displej.

4) Mít to za sebou. Návštěvu zubaře nebo jinýho doktora zkoumajícího dutiny, zkoušku, těžkej test, stresující schůzku, plastiku křížáku, první setkání s někym, s kym jste v opilosti něco měli atd atd. Existuje neuvěřitelná spousta takovejch eventů, kterejch se bojíte a pak je prostě máte za sebou a nebylo to tak hrozný a zas vás to dlouho nečeká :D. Paráda.

5) Good shopping day. Pokud jste Ta Obyčejná, musíte mít nakupovací den, abyste z toho lítaní po obchodech něco měli. Protože, když ne, tak jste akorát nasraný, že vám žádný jeany nepadly a v obchodech vesměs prodávaj hadry na podlahu. Ale při takovým good shopping dnu vám je každá věc, kterou vezmete do ruky, narazíte na super kousky a výhodný akce a vůbec je to růžovější.

Tak to by pro dnešek asi bylo vše. Na tenhle víkend jsem se docela těšila, takže ani nemám chuť hejtovat, ikdyž jsem to měla v plánu. Ale třeba mě ještě něco nasere.
(S)mějte se krásně.

#9 Že mi nic nefunguje tak, jak by mělo

22. září 2013 v 10:34 | Ta Obyčejná |  Věci co mě serou
Je to tak. Cokoliv mi přijde pod ruku a může se to pyšnit tím, že to patří do mého vlastnictví nebo alespoň do vlastnictví mé rodiny, se prostě posere.

Chci přepnout program na televizi, zmáčknu čudlík a buď se to zasekne nebo ten program nefunguje. Chci jeno trošku zesílit zvuk, zmáčknu příslušný tlačítko a hle - přepne se program. Chci si zavřít okno v pokoji - celý se to zasekne a zůstane to pootevřený. Zapnu noťas - naskáčou obří ikony a zásek. Otvírám vrata dálkou - neotevřou se. Zavírám vrata dálkou - nezavřou se.

To všechno jsou jenom drobnosti, jasně, ale já získávám dojem, že asi žijeme ve špatnejch homeopatogenních (nebo jak bylo to slovo) zónách a to nám znemožňuje normální život. Nejhorší na celý týhle situaci je, že to táta jednoduše připisuje mně. Nedávno se mě sice před bráchou zastal a prohlásil, že za to nemůžu, že jsem se s tim prostě narodila, ale hned to zabil následující spekulací, ve který doufal, že to přestane až se odstěhuju.

Takže krom toho, že mě to sere, mám vzkaz svému potencionálnímu muži: Nezlob se na mě, až ti nebudou fungovat kablíky k počítači, bude se ti sekat televize, splaší se ti sekačkna na trávu, bude nám prohořívat kotel a protejkat záchod. Za nic z toho fakticky! nemůžu. A neboj se, jsou i věci, který mi jdou!

Makes my days I.

16. září 2013 v 18:36 | Ta Obyčejná |  Makes my days
Jako protipól k věcem co mě serou jsem se rozhodla psát taky o věcech, o kterých bych v mluvící zemi řekla, že makes my day. Přemejšlim o tom už dlouuuho a vlastně i k tomu úvodnímu nasranýmu článku jsem psala, že o tom zauvažuju. No ten den nastal a vy se můžete informovat o maličkostech, který mi dělaj den (nebo aspoň kousek). Enjoy it.

1. Omeleta k snídaní je nejkrásnějšim startem všedního dne. Neni to sice věc, kterou bych považovala na nejlepší snídani ever a pravidelně si jí vybírala i v pětihvězdičkovým hotelu, ale když člověk ráno vstane a na stole ho čeká bezva omeletka se zeleninkou od maminky místo jogurtu s banánem - it makes my day!

2. Jste na akci, kde je asi milion lidí, najednou se davy rozestoupí a vy najednou stojíte přímo proti někomu, koho jste hrozitánsky dlouho neviděli a jste hrozitánský rádi, že ho vidíte a ta osoba to má kupodivu stejně, proto se k sobě vrhnete a slavíte setkání, dokonce překvapivě radostně. Tyhle nečekaný vřelý přivítání jsou bezva.

3. Přijít z akce a zjistit, že jste skoro nic neutratili je jedna z věcí, která udělá ránko s kocovinou hned hezčí.

4. Nalezení zapomenutejch peněz ve starejch džínech snad nepotřebuje ani komentář.

5. A nakonec. Koukáte na bednu, třeba jen proto, že máte fofklacky, a tak se vám trajdat po okolí moc nedaří, nic nedávaj, ale potom náhodou přepnete na program, kde nic inteligentního nečekáte a hle - váš oblíbenej seriál/film.

To pro dnešek asi stačí, abych to štestí vůbec unesla. A vy to vůbec neberte tak, že bych se po těhle událostech chechtala celej den a už by mě nerozhodilo ani pobodáni od zfetlýho nacisty, ale jsou to maličkosti, co potěšej :).

#8 Řešit sračky

3. září 2013 v 15:41 | Ta Obyčejná |  Věci co mě serou
Koupit deset rohlíků, nebo dvanáct? Vezmeš auto ty nebo já? Vyfotíme se tak, nebo tak? Dojdeš pro jídlo teď nebo potom? Pověs to tamhle, ne sem. Už to máš? Kterým busem jedem, teď nebo za minutu? A mrknul a povytáhnul koutek nebo jenom mrknul? No vlastně je to losová, ne růžová. Řekl přesně tohle, ne tohle. Stop. STOP. S T O P!

Bože, jedna z věcí, která mě úplně absolutně domrdává sere, je řešení totálních kravin! Fakt lidi, je to jedno! Praha prostě nespadne, když se něco maličko odkloní od normálu, plánu nebo vašich představ! Stejně tak ještě nikomu nepopraskaly žebra, když jednou neopravil někoho, kdo řekl pernamentně místo permanentně. Nejhorší je, že tyhle hovadiny a sračky jsou většinou důvody k rozporům.

Mně neva, když se dokola omýlá kamarádčino první rande, ani když se pět hodin diskutuje na téma černá versus červená kabelka, to jsou věci, který vás nějak ovlivněj. Ale střílela bych za to, když se nekonečně dlouhou dobu řeší jestli se uvařej malý nebo velký kolínka - fakt je to úplně u prdele, stejně se to žere ze špinavýho ešusu vohnutou lžící a každej to zaleje přibližně tunou kečupu.

Ani nedokážu slovy vystihnout sílu toho rozhořčení, který mi po dnešku buší v hlavě. Nejlepší je, že tohle řešení se drží za ruku s velkejma slova. Aghhrrrr. Proč se lidi snažej působit sofistikovaně, chytře a vzdělaně v hádkách o kraviny. Ty prázdný věty, slova bez vyššího smyslu a podobný jazykový vejvrtky mě serou taky. Shit, shit, shit.

V těch chvílích mám chuť akorát se sebrat a odejít, nechat se je navzájem pomlátit, koukat se z dálky s čerstvym kafíčkem v ruce. Nasrat. Kéž se jednou přestanou sračky řešit - život bude krásnější a snazší!