Srpen 2013

#7 Bejt na suchu

28. srpna 2013 v 18:56 | Ta obyčejná |  Věci co mě serou
Bejt na suchu je věc, která je mě sere přímo královsky. A co víc, tenhleten voser má hned dva významy a řeknu Vám, že žít bych zcela určitě mohla bez obou.

Význam číslo jedna zcela jistě známe všichni, pokud teda někdo neni vyloženě dítě v domácnosti, což se úplně klidně může stát. Prostě jde o to, když zrovna nedisponujete tím, čemu se v raperský hantýrce řiká cash nebo taky škvára. Jednoduše jste na mizině, úplně švorc, nemáte ani vindru, jste chudý jak kostelní myš. Úplně nejhorší na tom je, když jste teprve na gymplu, a tak ty vaše příjmy sestávají hlavně z kapesnýho nebo minimálních vejplatiček během léta, takže tohle období sucha může trvat pěknejch pár měsíců. Řiká se sice, že kdo šetří má za tři, ale když vy prostě dneska máte chuť posedět s kámošema nad pivkem, zejtra dávaj parádní film a ten svetr, co měli ve slevě je jednoduše boží. A bohužel skoro všechna zábava ve výsledku něco stojí, takže nechce-li člověk jenom doma dřepět na penězích, musí je obětovat. Je to boj, je to boj.

Ten druhej způsob spočívá v tom, že je člověk na suchu doslova. Ať už proto, že zrovna dneska řídí nebo se jednoduše na dno zbylejm flaškám už podíval, ale situace, kdy byste pít chtěli, ale z toho či onoho důvodu nemůžete je pitomá. A pozor, nemusí se nutně jednat jenom o chlast! Představte si situaci, kdy už pár hodin šlapete do pedálů, sušíte hubu ale ta isostarka už je prostě prázdná. Nebo máte (i přes všechny výhody točený vody) chuť na něco s bublinkama, ale kde nic tu nic, tak radši riskujete leknutí.

A nejvíc mě na tom sere, že dost často jde to první s tim druhym ruku v ruce.

#6 Povýšenost

19. srpna 2013 v 9:27 | Ta Obyč |  Věci co mě serou
Povýšenost lze najít fakticky kdekoliv. U fotbalistů, hokejistů, donwhillovejch jezdců a jinejch sportovců, u blbejch barbín (který taky čekaj na hejt), doktorů, učitelů, teenagerů, studentů filosofie, prodavaček v supermarketu, ale taky třeba u blogerů nebo metalistů.

Dneska vůbec nejde o to, že by mě sraly ty skupinky konkétně, jde o tu povýšenost. Protože to oni čtou ty pravý knížky, poslouchaj spravnou hudbu, obouvaj vyhovující boty, dělaj ten nejlepší sport nebo jako jediný tušej, jak dobře namarkovat mlíko. Vůbec nejhorší na tý situaci je, že v naprostý většině případů jsou povýšeností zasažený ty nesprávný osoby, který se pohybujou v okruhu lidí, kteří by si třeba i trošičku mohli dovolit bejt povýšený. Neztrácíte se?

Třeba takovej Jarda Jágr by mohl bejt povýšenej až na půdu, nad polovinu světa a neřekla bych ani slovo. Maximálně, že je to sice debil (což snad není), ale na ledě jezdí jako bůh. Ale když se na hranici mezi debilitou a kretenstvým pohybuje Jarda Zavažuzel z Horní Dolní a Lojzík Štramák z Kotěhůlek mu zdatně sekunduje, jen proto, že oba o víkendech na chvilku podrží hokejku v ruce - to mě sere. A sere mě, že lidi co se povyšujou, dělaj z ostatních lidi debílky a v tu chvíli se neudržim a mám chuť do nich rejt a trošičku jim to nafouklý ego vyfouknout. A pak seru sebe, že jsem možná kapku protivná a nedokážu obdivovat jejich pseudoúspěchy.

Jenže tady nejde jen o úspěchy a životní výhry. Jsou i lidi, který jsou prostě povýšený jen tak, asi z hecu. To bych je pak kopala do řitě, no fakt! Ale možná je to tím, že mám v sobě zarytou představu, že má mít člověk v sobě trošku pokory a taky respektu k ostatním.

(S)mějte se! A kdybyste chtěli psát povýšený komentáře, tak radši nepište ;). (Kecám, beru všechno)