Červen 2013

Vrásky z lásky

3. června 2013 v 22:37 | Ta Obyčejná
Po dlouhé době se ozývám ze svého obyčejného bytí. Jsa zmatena okolnostmi s hrnkem kafe vysílám prsty na cestu po klávesnici a myšlenky na divokou jízdu nervovou soustavou.

Jaro (ikdyž to tak venku nevypadá) omezuje tvorbu melatoninu, což u zvířat vede k plození potomstva, u lidí to tak sice neni, ale s někým to cloumá taky slušně. Kolem dokola vyrostly nový vztahy jako houby po dešti, což mě vede k zamyšlení. (Přiznávám se! Taky jsem vyzjistila, že už se zase můžu koukat na Awkward, jupí, takže se koukám a moje zamyšlení je stále hlubší).

Tak nějak si říkám, zda -li se mi to zdá nebo je pravdou, že láska v dnešní (a něco mi napovídá, že ani v minulý) době neni jen ta procházka růžovym sadem v růžovejch brejličkách. Já teda jako hlubšími city netknutý tvor nemůžu soudit, žejo, ale moje doposavadní představy byly spíš takový, že lidi spolu jsou. Prostě jsou. Jsou spolu, protože se mají rádi, je jim spolu fajn, jsou na stejný vlně a můžou si věřit. A tak nějak mi připadá, že všechny ty okolnosti a procesy vývoje, který musí ti dva přejít, vyřešit, vymyslet a domluvit jsou prostě složitý. "Mám jí napsat hned, nebo radši zítra?", "Myslíš, že neni blbý, dyž to napíšu takhle?", "Už jste spolu?". Definice a pravidla, all the time.

Já nevím. Matu sama sebe. Moje naivní dušička si vždycky myslela, že se prostě zamiluju a když budu mít štěstí, ten druhej do mě bude taky zamilovanej. A pak už to bude jenom fajn. Jasně, žádný dva lidi nevydržej koexistovat bez hádky, lehkýho poškádlení nebo tak něco. Občas se mi zdá, že je to všechno tak složitý a zamotaný, že ta původní pointa (jako láska) je utlumená a chvílema se jen tak mihotá. A tohle slabý pomíjivý světýlko, může bejt úplně uhašený jednou zrádnou děvkou - nevěrou. A já nechápu, proč?

Když miluješ, nepodvádíš. Nebo jo? Nebudu vám lhát, stalo se mi, že semnou někdo "podved" někoho. Bylo to pod vlivem výbornýho Cuba Libre a horečky sobotní noci, pro mě to osobně neznamenalo nic, než večer strávenej s fajn klukem, s kterym jsme si měli co říct. Přišlo mi to nevinný (hlavně proto, že jsem netušila nic nekalýho). Dala jsem to do uvozovek, protože názory na to, co nevěra je a co není se všelijak různí a ani já si nejsem jistá. Jistě vím jen to, že je to pro mě prostě nepochopitelnej jev. Jasně, chybovat je lidský, v opilosti se to prostě asi někdy stane (ikdyž by mě zajímalo, co se těm lidem honí v hlavě), ale co když jsou do toho zatažený city? Proč lidi vědomě ubližují lidem, který teda jakože milujou? (Na druhou stranu, mi něco ve mně připomíná, jak chutná zakazaný ovoce.)

Já vím, že zas píšu článek, kterej se ve výsledku nikam nedobere, ale v poslední době mi celá relationship manie vrtá hlavou.

(S)mějte se a mějte se prostě rádi :)!