Kdo je kdo na běžkách

29. ledna 2013 v 20:41 | Ta Obyčejná
Těsně předtím než jsem si díky své neohrabanosti (nezodpovědnosti, tuposti...) opět rupla koleno, byla jsem brázdit tratě na běžkách. Tak jsem se rozhodla, že neběžkarům přiblížím typologii výletníku, aby je jako nemrzelo, že přicházejí o zážitek.

1. Výletníci jsou většinou běžkařící skupiny čítající běžců: dva až mnoho. Převážně se jedná o starší osoby, kochající se krajinou, s usmaženými řízky v batůžku, běžkama s šupinama a úsměvem na tváři. Obdivující pohledy ostatních uživatelů jsou povětšinou na místě.

2. Trpitelé se dále dělí na dobrovolné a nedobrovolné. Mezi ty dobrovolné řadíme rodiče a učitelé, kteří strkatají před sebou své ratolesti různě dlouhou vzdálenost, vyslechnou obrovské množství rejpavých poznámek a sem tam snesou hysterický výstup, ale pokud jsou to machři mezi trpiteli, tak jim maximálně cuká v oku. Ti nedobrovolní jsou povětšinou mladší dítka, bárbínky na lyžáku atp.

3. Paničky se pohybují podobnou rychlostí jako výletníci, ale reptají s takovou grácií, že by se někteří nedobrovolní trpitelé styděli. Cesta je moc do kopce, manžîlek jede moc rychle, ty nové elasťáky za tři litry jsou moc tenký a kdesi cosi. V případě zlomeného nehtu upadají do mdlob.

4. Normálové jsou normální. Tempo je přiměřené, nálada dobrá, smích se ozývá ve správných kvantech. Přijedou, běží, odjedou.

5. Seladoni by vám úsměvem vypálili díru do čepice. Mohou spadat i do dalších kategorií. Jedou proti vám a usmívají se od ucha k uchu, sem tam křiknou ahoj a nebo aspoň mrknou. Účinnou ochranou nejsou ani tmavé brýle.

6. Závoďáci jedou na výkon. Poznávacím znamením jsou vychytaný dresy, vymakaný modely běžek, dostatek veškerýho vybavení. Závoďáka s batohem potkáme málokdy, většinou se objevují s ledvinkami, což je (jak praví zkušenost) mnohem větší komfort. Zbytečně nezastavují po krátkých intervalech, často bruslí (skejtují - kdo by chtěl). Na rychlosti výkonu ani o délku tolik nejde, styl je priorita. Občas se podobám (čteno: chci podobat) jejich stylu, když je na to zrovna fyzička. Ženské zastoupení není vyloženě malé, ovšem hodně jich taky není. Každopádně je obdivuji, vidět chlapa jak fofruje do kopce a pořád může. Hezký.

7. Namachrovaná píča byla v prváku Ta Obyčejná, protože byla najetá ze všech možnejch i nemožnej aktivit a prostě jí to jelo. Když jela s holkama - moc je hnala, když jela s klukama - moc ujížděla těm kamarádkám, co jely s ní. A to, že byl její tým stříbrnej v závodech (to víte no, kluci přece jen bruslí rychleji), to už si teda dovolila moc! Zlá holka! Ono si člověk nevybere ;).

Běžkování je pěkná věc. Šoupat nohama, kochat se Šumavou nebo Krkonošema, dát si dobrej obídek, mít na to sílu, cejtit vlastní tělo... Je to fajn. Každopádně to, jako všechno, berte s nadsázkou ;).

Smějte se a bežkujte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pukina pukina | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 7:58 | Reagovat

Hurá, článek, který opravdu pobaví:) Jako dítě jsem také patřila k trpitelům:(

2 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | Web | 30. ledna 2013 v 16:27 | Reagovat

[1]: taky jsem nedřív házela ksichty, ale nakonec jsem propadla kouzlu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama