Leden 2013

Taky hračka

30. ledna 2013 v 22:18 | Ta Obyčejná |  Složeno z veršů
Nevím zda-li se mi dostane úplného pochopení, avšak je to tak nějak niterní polibek múzáka.

Když se nudíš
a neni lepší.
Hračka stejně
jak plyšovej medvídek.

Krásná, když
neni hezči.
Okouzlující jak
z povídek.

Hraješ si jako
s medvědem z plyše.
Opuštíš spolu s ránem,
trochu klišé.

Vracíš se k lásce a
dospělejm věcem.
Zraňuješ a to
oba (ne)chcem.

Šeptáš miluji
do plstěnýho ucha,
tak jako zlehka
polaskáš mýho ducha.

Jako všem hračkám,
řekni mi sbohem.
Neubližuj, nepodváděj.
Svědek? Jen já...s Bohem.

Kdo je kdo na běžkách

29. ledna 2013 v 20:41 | Ta Obyčejná
Těsně předtím než jsem si díky své neohrabanosti (nezodpovědnosti, tuposti...) opět rupla koleno, byla jsem brázdit tratě na běžkách. Tak jsem se rozhodla, že neběžkarům přiblížím typologii výletníku, aby je jako nemrzelo, že přicházejí o zážitek.

1. Výletníci jsou většinou běžkařící skupiny čítající běžců: dva až mnoho. Převážně se jedná o starší osoby, kochající se krajinou, s usmaženými řízky v batůžku, běžkama s šupinama a úsměvem na tváři. Obdivující pohledy ostatních uživatelů jsou povětšinou na místě.

2. Trpitelé se dále dělí na dobrovolné a nedobrovolné. Mezi ty dobrovolné řadíme rodiče a učitelé, kteří strkatají před sebou své ratolesti různě dlouhou vzdálenost, vyslechnou obrovské množství rejpavých poznámek a sem tam snesou hysterický výstup, ale pokud jsou to machři mezi trpiteli, tak jim maximálně cuká v oku. Ti nedobrovolní jsou povětšinou mladší dítka, bárbínky na lyžáku atp.

3. Paničky se pohybují podobnou rychlostí jako výletníci, ale reptají s takovou grácií, že by se někteří nedobrovolní trpitelé styděli. Cesta je moc do kopce, manžîlek jede moc rychle, ty nové elasťáky za tři litry jsou moc tenký a kdesi cosi. V případě zlomeného nehtu upadají do mdlob.

4. Normálové jsou normální. Tempo je přiměřené, nálada dobrá, smích se ozývá ve správných kvantech. Přijedou, běží, odjedou.

5. Seladoni by vám úsměvem vypálili díru do čepice. Mohou spadat i do dalších kategorií. Jedou proti vám a usmívají se od ucha k uchu, sem tam křiknou ahoj a nebo aspoň mrknou. Účinnou ochranou nejsou ani tmavé brýle.

6. Závoďáci jedou na výkon. Poznávacím znamením jsou vychytaný dresy, vymakaný modely běžek, dostatek veškerýho vybavení. Závoďáka s batohem potkáme málokdy, většinou se objevují s ledvinkami, což je (jak praví zkušenost) mnohem větší komfort. Zbytečně nezastavují po krátkých intervalech, často bruslí (skejtují - kdo by chtěl). Na rychlosti výkonu ani o délku tolik nejde, styl je priorita. Občas se podobám (čteno: chci podobat) jejich stylu, když je na to zrovna fyzička. Ženské zastoupení není vyloženě malé, ovšem hodně jich taky není. Každopádně je obdivuji, vidět chlapa jak fofruje do kopce a pořád může. Hezký.

7. Namachrovaná píča byla v prváku Ta Obyčejná, protože byla najetá ze všech možnejch i nemožnej aktivit a prostě jí to jelo. Když jela s holkama - moc je hnala, když jela s klukama - moc ujížděla těm kamarádkám, co jely s ní. A to, že byl její tým stříbrnej v závodech (to víte no, kluci přece jen bruslí rychleji), to už si teda dovolila moc! Zlá holka! Ono si člověk nevybere ;).

Běžkování je pěkná věc. Šoupat nohama, kochat se Šumavou nebo Krkonošema, dát si dobrej obídek, mít na to sílu, cejtit vlastní tělo... Je to fajn. Každopádně to, jako všechno, berte s nadsázkou ;).

Smějte se a bežkujte.

#4 Volby 2013

26. ledna 2013 v 15:42 | Ta Obyčejná |  Věci co mě serou
Pozn. na začátek: tenhle článek je psanej ještě před výsledkama voleb, čili momentálně nevim, kdo že to vyhraje.

Psát články o politice je vždycky vo hubu. Je tu totiž nesčetně moc inteligentních komentátorů, který odsouděj jakejkoliv názor, kterej neni stejnej, jak ten jejich. Ale já dneska nebudu psát o tom jestli volit Zemana nebo Karla, poněváč by to bylo zbytečný.

Volby 2013 mě sice serou už tim, že je ta přímá volba fakt debilně nedomyšlená, ale ještě víc mě sere celý to dění okolo. Jakože jasně, je dobrý vědět koho volit a hlavně proč, ale když mám imrvere zaspamovavej facebook sračkama proti jednomu či druhýmu kadidátovi, skáčou mi tam olajkovaný projevy umělců hned vedle výlevů Franty Potůčka z Horní Dolní, který jsou oglosovaný přiblblejma neinteligentníma a hlavně iracionálníma připomínkama všech "zasvěcenejch" rádoby expertů, co si přečetli jeden článek v Blesku nebo jiným bulvárním výžbleptu a už v podstě rozumí úplně všemu. Navzájem se ubíjej pořád stejnejma argumentama, jakože Karel mluví jak po amputaci jazyka a Zemam je alkoholik s úchylkou pro objímání stromů.

Ale ono to není jen na facebooku. Mám hodinu češtiny - volby, mám zeměpis - volby, jdu na oběd a celej stůl řeší překvapivě zase jenom volby. Jdu po chodbě pro automatový kafe a z nejbližší třídy se vyřítí malý udejchaný pako z primy s plackou Volím Karla na tričku. Dítě, který nebude moc volit Karla ani do druhýho období, protože za a) je moc mladý a za b) může bejt taky Karel dost starej (nedejbože mrtvej), aby moh kandidovat podruhý. Jako nic proti vyjadřování svýho politickýho cítění, ale co je přehnaný, to je prostě přehnaný.

Volby tak nějak rozdělily národ na tři party. První a druhá absolutně propadlo "kouzlu" jednoho nebo druhýho kandidáta a ta třetí se do toho prostě nesere, strčí lístek do obálky, hodí ho do urny a počká si bez zbytečnejch srdceryvnejch projevů na výsledky, zatímco ty dvě předchozí se dál hašteřej, jestli má bejt na hradě Kníže nebo Miloš. Protože ta jejich láska k nim je přece bezmezná. Kort když už jim i tykaj. Jako upřímně, fakt nemám páru o co jim jde, poněvadž jestli někdo čeká, že s novým prezidentem přijde nějaká echt revoluce, tak to se silně plete. Žádná revoluce nebude, chleba taky nezlevní a chlast bude pořád stejně drahej.

Než se začnu chýlit ke konci, ještě musím zmínit, že mě sere, jak se starší lidi navážej do mladejch, protože ,,o tom jaký to tu bylo přece vědí hovno a vůbec z toho nemaj rozum". Ale i já ve svejch osmnácti letech, kdy jsem teda v podstatě jsem nevnímala Zemana ve vládě, vim, že zas tak super týpek to nebyl. A taky, a to možná narozdíl od těch straších, vim, že se fakticky nedá věřit debilním kecům, kampaním, článkům v bulvárům a že, volit někoho jenom pro to, že mi to někdo řek je blbost.

Původně jsem chtěla napsat objektviní hejt, nespadající ani na jednu stranu, ale sakra lidi, přece nechcem na prezidentskym křesle arogantního mafiána. To radši budu poslouchat ráčkování a chrápání.

#3 Koleno

19. ledna 2013 v 21:49 | Obyč |  Věci co mě serou
Tak jako původně to mělo nést název "rozjebaný koleno", ale v rámci snahy o vyloučení vulgarismů z mýho slovníku to ten název nenese.

Je tomu už několik měsíců, co mi ruplo v levým koleni. Doktor to vyřešil stylem: každý vyšetření je zbytečně drahý, vezmeme to bajvoko. Strčil mi berličky, ortézku, nashle přijďte za tejden. Za tejden mi řek, ať to ješte nějakej čas nosim a pak, že můžu zase vyběhnout vzhůru sportovním aktivitám. Jako přiznávám se, že ideálni pacient zrovna nejsem, nenosila fofrklacky ani ortézu hned jak to šlo, ale v rámci možností jsem se podrobila jakýs takýs rekonvalescenci. A i přes to, že to jedno debilní rupnutí znamenalo konec mým neochvějných jistotám, že mi spíš popraskaj všechny žebra a vypadaj všechny vlasy, než abych měla kdy něco s kolenama, jsem se začala smiřovat s faktem, že to chvilku nebude ono.

Jenže teď o dvě další rupnutí dál a měsíce, kdy jsem srab a mám blbej pocit ze všeho co by mohlo skončit pádem a nebo, teď už dost známou, náhlou bolestí někde mezi lejtkem a stehnem, se začínam dostávat do stavu maximálního nasrání. Důvodů je fakt hodně - od skákání na postel přes možnost dojít si na záchod někde venku (v nouzových případech samosebou, jako je opilost a tak) až k nejaktuálnějšímu lyžování a snowboardění. A něco vám teda povim, ten sílící pocit toho, že je to na furt neni taky nic moc.

No prostě mě to sere, ale vzhledem k tomu, že s tim asi nic neuděláte, tak je to spíš takovej osobní hejt, tak trošku pro forma.

#2 Ztracená fyzička

5. ledna 2013 v 22:59 | Ta Obyč |  Věci co mě serou
Fyzička je zrádná, trochu mrcha.

Trvá dlouho než jí získáš, stojí to spoustu přemlouvání, času a sebezapření. Výsledky přicházejí pomalu a ze začátku to sakra bolí. Je jedno po kolikátý začínáš, bolavý svaly ti přípomínaj v každym pohybu, že končit byla chyba. Časem se dostaneš někam, kde už nefuníš ani po třech vyběhnutejch patrech pro zapomenutý klíče od auta a kde se ti prostě líbí. Jenže...

Jenže potom polevíš a je úplně jedno proč, prostě jsi chvilku out of order a ona nečeká. Dá ti několik dní na rozmyšlenou a když i přes ten urvanej křížovej vaz a zápal plic nezačneš zase něco dělat, zamává kloboučkem na rozloučenou. Objeví se zase po dalších pěti litrech potu.

Říká se, že když fyzičku ztratíš, stačí ti doba rovnající se době jejího ztrácení, aby se dala nabrat zpět. Ale víte co? To je lež. Mně stačej jedny hloupý antibiotika a nebo fofrklacky a můžu se těšit na vykašlaný plíce a ztvrdlý lejtka.

A to mě fakticky vytáčí, protože ten pocit bezmocnosti, když běžíte a už začátkem druhýho kilometru víte, že možná ráno možná nevstanete z postele, ten je prostě zoufalej.

PS já vím, že když je někdo zatvrzelej sportovec, tak to neni tak horký a kondička se mu vrací rychleji, ale já teď začínám po dvou měsích plných ledovacích sáčků a ortéz,a hned po prvních překonaných překážkách mě vyřadí z tréninku nějakej debilní bacil - to prostě nasere

Obyčejná rekapituluje, jako obyčejně

1. ledna 2013 v 13:19 | Ta Obyčejná |  Ztraceno v kyberprostoru
Přišel čas na mou malou soukromou tradici k Novému roku. Rekapitulace roku minulého,pro vás podle mě absolutně bez významu :).

Leden - opilej start, běh, plácání se ve vodě, gala, futs, ill, ples, barman for one night, Herakles

Únor - hory, futs, temnopárty, koncentrace, friends with benefits

Březen - vejlet, Národní, kolo, nostalgie, výron, začátek sezony, antibiotika, bábovka, Brouk

Duben - mongol, party, schovka, pyžamo, kafe, vejlet, Myši a lidi,

Květen - západní fronta, karta, volejbal, kafe, první dospělí, Liga mistrů (viva la Chelsea), MS 2012, party, kolo 43

Červen - party, běh, džihád na konec, Muzejní noc, Klus, déšť, zoo, skopčáci, ME Polsko, kolo, parta, barman, kolo v noci

Červenec - táboření, pohřeb, závod, spor, skály, hrady a Chinaski

Srpen - závod, barmanem, četovací ruleta, jídlosoutěž, smíření, party, zahnutí, hvězdy, vejlet, kolo, zápasy, vejlet, autoškolení

Září - ježdění, party, prohibice, úsměvy, teorie, match

Říjen - Stranger, party, kafe, čína, fofrklacky na chrupavku

Listopad - Drobky, polokonec, party a party, zkoušky, pizza a party, hrátky, sluha, futs, rupnutí again

Prosinec - seminárka, angels, one day in D., stres, party, #homeforeveraloneendwithfriends

Pařit jsem byla přibližně 22x plus několik dalších akcí. Brerle: 2x. Seminárka: 2x. Nový starty: nesčetněkrát.