Prosinec 2012

#1 Vypatlaní fotbaloví fanoušci

30. prosince 2012 v 16:44 | Ta Obyčejná |  Věci co mě serou
Tak protože v mý hrudi bije srdce z velký části fotbalový, tak jsem se rozhodla pro první hejt právě o fotbale.

Abyste veděli tak fotbal mám fakt ráda, dlabu na lidi co mi tvrděj, že je to píčovina a i na kecy o tom, že to neni pro holky. Tak nějak jsem s tim vyrostla a beru to jako kus života a kdesi cosi. Takže v sézoně chodim na různý fotbalový zápasy, převážně pralesní ligy, ale taky navštěvuju ty svoje a sem tam zavítám i na ligu. Všude kam přídu jsou fanoušci, což je asi dost jasný. Tady se teda rekrutujou tři skupiny vypatlanejch fanoušků.

1. Fanoušci týmu nekopů nějaký obydlený zatáčky, co se mi úplně zbytečně a neobjektivně serou do mýho týmu nekopů z obydlený zatáčky. Věřte nevěřte, ale úplně nejhorší je blízký příbuzenstvo ženskýho pohlaví, který žije v domnění, že jejich syn/manžel/přítel platí za Messiho nějakejch Kotěhůlek a že když se ho "ten debil" omylem dotkne, měl by letět ven se zákazem na tři zápasy. NE. Fotbal má svoje pravidla a když se váš milý skácí k zemi, protože běžel přímo do šikovně nastavenýho těla - je mi líto ale nadávat můžete jen jemu (a věřte, že to taky neocení).

2. Fanoušci co nejlíp vědí, co máme s míčem na noze udělat a nestydí se vám vyčíst, že jste to neudělali. Vždycky se děsím půle, kdy budu hrát u diváků a nějakej odborník s pivem, co hrál fotbal naposledy před třiceti lety, na mě bude pořvávat užitečný rady. Jako já vim, že to neni myšlený špatně, ale já prostě nejsem takovej odborník, abych stihla vnímat padesát křičících lidí, soupeřku na zádech a míč na noze a ještě si u toho pískat.

3. Třetí skupina fanoušků mě nasírá uplně nejvíc. Jakože já docela i chápu, že některý lidi jsou prostě fandové svýho klubu, ale to sakra neznamená, že musim brankářovi protihráče hodit za krk dýmovnici, vyrvat padesát sedaček a knockoutovat tři policajty. A nejvíc smutný je, že podobnejm debilům nedochází, že tim dost často akorát poškozujou vlastní tým a stejně to k ničemu neni. A vůbec bych se nedivila, kdyby se třeba jeden z těch ligovejch hráčů nasral a dal nekterýmů z fanoušků místo díků pěkně po držce.

Věci co mě serou

30. prosince 2012 v 16:23 | Ta Obyčejná |  Věci co mě serou
Tak jo.

Odhodlávala jsem se k tomu docela dlouho (čti: zamyslela jsem se, ale byla jsem šíleně líná cokoliv psát). Ze začátkům byl můj postoj ke všem hejtům dost skeptickej a taky mě všechny hejty pěkně sraly, ale pak jsem si přečetla pár dobrejch hejtů a začala pravidelně sledovat 1000 věcí, takže jsem nakonec došla k názoru, že je dobrej způsob, jak se uklidnit.

Rozhodně si nemyslete (nemyslíte, což?), že mi to třeba nějak dlouho vydrží nebo třeba že bájově počtete. To asi ne, ale jako ventil to funguje podle mě dobře. Správně jste si všimli, že se neomezuju žádný číslem, kterýho mám v plánu dosáhnout nebo tak. Nemám ráda limity.

No a co dál? Let's hate, vážení.

(S)mějte se :)

PS. Třebas to časem vyvážím seznamem věcí co mě těšej, ale kdo ví.

Ovíněné rýmy

2. prosince 2012 v 19:35 | Ta OByč |  Složeno z veršů
Kapka vína, co líbalo rty
skončila na klíční kosti.
Zbyl mi pocit samoty
a postradatelnosti.

Ve vzduchu se vůně slz
nedůstojně laská s alkoholem,
Statečně brojím
a bojuju se světabolem,
kterej děsí všechna srdce,
o sólovém by/ití.
Samota je svině,
kort když dojde pití.

Jenže v tomhle velkym světě,
jsi často jedinej hráč týmu.
Tak se nebraň, když to teče
a pojď fandit mýmu.