3rd and 4th day: chlast, drogy a náboženství

11. srpna 2012 v 18:50 | Ta Obyčejná |  Ztraceno v kyberprostoru
Včera jsem na svoje meme trošičku pozapomněla a tak dneska napíšu dvě dohromady. Teda, neříkám, že se náboženství hodí zrovna k chlastu, ale tak, víte jak.

Tvůj názor na drogy a alkohol

Tak, začnu asi těma drogama. Tam to jde jednoduše - NE! Neschvaluju ani cigára a trávu, natož něco dalšího. Drogy teď uvažuju jako všechny ty různý svinstva, nezahrnuju čokoládu ani kafe, ani nic podobnýho. Jasně kofein a tak, ale závislost na kafi se mě taky netýká, čili to teď tak neberu. Cigára na diskotékách lidem lámu, tráva mi hrozně smrdí a dobrovolně si nechci ničit život něčím dalším. Když jsem v nějakých čtrnácti četla My děti ze stanice ZOO, dokonale mě to odradilo, ačkoli se chvílema zdálo, že Christiana žije zajímavej život, ale za jakou cenu, že? To se mě jen poťouchle zavrtělo moje nejčernější já, ale ve skutečnosti bych nic takovýho ani nechtěla.

Nechtěla bych bejt ani třináctiletej spiťár, kterej jen zevluje s bandou po městě, kouří jednu za druhou a je celej říčnej, že může vyfakovat benga. Je fakt, že poprvé jsem se lehce lízla šáněm a vínem už v patnácti na Silvestra, na diskotéce chvilku před šestnáctinama, ale taky mě to stálo těžkou morální kocovinu (tu já mívám skoro i za střízliva) a než jsem si zvykla na to pít před lidma a dát si pánaka na baru, chvilku mi to trvalo. Moje svědomí pořád kňučí po takovejch nocích, ikdyž mám osmnáctiny za pár. Čímž jsme se vlastně dostali k tomu, že piju. A proti alkoholu nijak zvlášť neprostestuju. Sem tam si dát po fotbale pivo a nebo pořádně oslavit narozeniny a zařádit na diskotéce - nevidím na tom nic špatnýho, třeba bych měla. Rozhodně ale nemám ráda spíjení se do němoty, chlastání imrvere furt a podobně. Vlastně mi to, že jsem se párkrát dostala do dobrý nálady trošku zvedlo sebevědomí a už se umím s lidma bavit sama od sebe i za střízliva, bejvala jsem hrozná ťuňta. Taky (to je trochu blbý) chlast občas urovnává vztahy a řeší nevyrčený otázky a odpovědi, prostě rozvazuje jazyk.

Tvůj názor na náboženství

Proti náboženství nic nemám, nebo spíš proti víře. Když někdo chce věřit v šunkovej salám v country oblečku, proč ne. Co mi vždycky nešlo úplně po srsti byla církev. Jednou jedinkrát jsem byla na půlnoční o Vánocích a už asi nepůjdu. Vím, že kort na vesnici to mají starší lidi zažitý a je por ně nemyslitelný tam nejít, ale mě se ty řeči o Kristových ovečkách moc nelíbí. Berte klidně jako rouhání, ale prostě, když jdu na pohřeb strejdovi, kterej je ateista a dozvím se, že ho Ježíš miloval a vlastně nemusíme plakat, protože ho ochrání, tak sice vím, že s tím starší generace souhlasí, ale já to moc nechápu. A taky to desatero a tak. Odpustky, náboženský války a všechny pravidla, ze kterejch církevní papaláši vyjdou naducanou kapsou - já nevím no. Podle mě je mnohem lepší věřit jen tak, sám za sebe, protože víra v něco nás tak nějak drží při smyslech. Bez řeči o sexu až po svatbě, bez odsuzování homosexuálnů a toho všeho se mi to líbí mnohem víc. A taky to jejich ,,vzdejte se všeho, stačí, že vás Kristus miluje", to teda ne. Já asi věřím v nějakýho svýho boha, je to vlastně spíš můj kámoš než někdo, koho se mám bát. Radši to utnu, možná to nedává smysl, ale já se o tom nerada bavím, protože to často vede k hádkám.
(S)mějte se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama