Srpen 2012

14th and 15th day meme: Vzpomínky a blogeři

21. srpna 2012 v 10:54 | Ta Obyčejná
Tak nějak už mě to meme ani nebaví, stejně nepíšu každej den a ani to nikdo moc nečte, ale říkám si, že když už jsem začala, tak nebudu přestávat.

Tvá nejranější vzpomínka

Vůbec nevím jestli je to opravdu nejranější vzpomínka, ale rozhodně jsem ji za nejranější dlouho považovala. Byli mi tři a byli jsme v Řecku. Běhali jsme s bráchou po pláži a sbírali jsme klacíky, který jsme nakone cpali do díry ve zdi, která oddělovala cestu od pláže. Vymýšleli jsme si, že rozděláváme ohýnek a musíme pořád přikládat. Po ohýnku jsme šli domů a cestou jsme se zastavili na houpačkách před apartmánem. Domů jsme jeli autem, což zahrnovalo cestu trajektem, kterou si taky pamatuju. Bylo to fajn.

Oblíbení blogeři

Hmmm. Prozatím čtu co se zamane :). Adresy blogů si nepamatuju, tak většinou rozklikávám články na úvodní stránce.

7 dní meme najednou: Když si línej psát každej den

19. srpna 2012 v 19:27 | Ta Obyčejná
Tak nějak se teď dějou zajímavý věci a tak není čas psát. Shrnu celý týden do jednoho článku a vyrovnám ztráty :)

Tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že na tebe sedí

http://www.mojevestirna.cz/znameni-zverokruhu/stir/
Začnu asi dost neoriginálně - něco sedí něco ne. Hodně si všímám a pořád bojuju sama se sebou. Jen se asi nerada mstím. S pohlavními orgány problémy nemám a sporotvní zranění jsou skoro samozřejmost. Kontrolu vážne zas tak dobře nesnáším. A co se tý lásky týče - když se mi někdo dostane hodně pod kůži a je to opravdový, pak dokážu obětovat hodně, ale je to semnou složitý. Z hlediska vztahů mám dojem dokonce nemožný :D tak nějak toho sedí hodně jen se mi nechce to číst a komentovat a tak. Jsem na to momentálně líná (zrovna to tam nepíšou, divný ;))

Chvíle, kdy jsi se cítil nejspokojenější se svým životem

Těžko najít takovou chvíli. Jen o prázdninách jich bylo spoustu krásnejch a to stačí. Třeba když jsem se svejma nejbližšíma kamarádkama seděla na střeše a koukala na hvězdy. Nebo když jsem dojela trialon. A nebo na lavičce, ve tři ráno v nějaký díře, když jsme si to řekli. Před hodinou na zmrzce. S našima pod pergolou a zbytkem rodiny, když grilujeme. Nejspokojenější chvíle jsou ty, kdy myslíte na to co je tady a teď a nic vás nenutí přemýšlet nad tím co bylo a nic vám nechybí. Takže tak nějak.

Jaká doufáš, že bude tvá budoucnost

Šťastná. A nebo spokojená. Minimálně doufám, že to nebude nuda. Snad budu mít pořád svoje kámoše a budu mít co dělat. Hlavně doufám, že se mi povede žít a ne přežívat.

První láska a polibek

První láska byla asi ve třech letech do našeho souseda. Polibek taktéž :D. Ne tak, tomu co bylo neříkám láska a první pořádnej polibek byl z mý strany nechtěnej.

Přehrávač

Nemám ho u sebe, takže po paměti deset ne náhodných, ale poslední dobou často hraných písní.
Aerosmith - I dont wanna miss a thing; Bryan Adams - everything i do; Tomáš Klus - DAMU.klův meč; Tomáš Klus - Grušence; EGO - Žijeme len raz; Adele - dont you remember; Coldplay - The scientists; Maroon5 - Payphone, Maroon5 - goodnight,goodnight; Metallica - nothing else metters

Celý den v heslech

Tak dnešek: Snídaně. Fotbal. Oběd. Koupání. Blog. Večeře. Ven. Spát

Kam by ses ráda podívala nebo přestěhovala

Nejraději bych procestovala svět. Vážně. Láka mě jak zima, tak teplo. Velkoměsta stejně jako pouště. Co dál? Bydlet bych chtěla tam, kde se mi nakonec bude líbit nejvíc :)


5th and 6th day: zabij sám sebe a třicetkrát Obyčejná

12. srpna 2012 v 23:33 | Ta Obyčejná |  Ztraceno v kyberprostoru
Protože k tématu patého dne nemám nic moc co říct, spojím to se dnem šestým a tím mi vznikne volný den, který určitě přijde k duhu v průběhu dalších dnů :).

Okamžik, kdy jsi přemýšlela o sebevraždě

O sebevraždě jsem přemýšlela hlavně jako o sebevraždě, nějak jsem asi nikdy vážně nepřemýšlela o tom, že vylezu na okenní římsu, zastavím se na Nuseláku nebo sežeru deset Ibalginů. Zabitím sama sebe bych zklamala sama sebe (jako těsně předtím než bych to udělala, ne potom) a hlavně když mě napadne, co bych tím způsobila těm, které miluju a doufám, že milují i oni mě. Takže zkrátka - sebevražda ne!

Třicet zajímavých faktů o tobě

Upřímně, jsem dost obyčejná na to, aby ty fakty mohly být všechny zajímavé - každopádně se pokusím.

1. Pivo jsem se naučila pít teprve nedávno, po fotbalovém zápase, kdy jsme málem zdechli po prvním pěti minutách zápasu vedrem a nakonec jsme myslím stejně prohráli. Piju starouše nebo plzeň, vždycky na tři loky.

2. Jsem skaut - skladná a nepromokavá.

3. V páté třídě jsem vyhrála básnickou soutěž.

4. Až do letošního července jsem nikdy neměla klíště.

5. Už jsem jela úplně sama v autě a to navíc po tmě a s vědomím rodičů, v jejich přítomnosti jezdím občas taky (jen po vesnici) - do autoškoly jdu koncem srpna.

6. Momentálně (a už je tomu docela dlouho) neexistuje nikdo, kdo by byl předmětem mýho milostného snění, malby zámků do vzduchu, plánování lovu a svádění a nebo přemýšlení o budoucnosti. V tomto rozjímaní vždy figuruje někdo, kdo vypadá dost neurčitě a ještě jsem ho napotkala.

7. Miluju ježdění na hory.

8. Každé ráno snídam mlíko (s cornflaky a podobně), miluju mlíko ale nemám ráda sýr ani žervé, pomazánkový maslo a podobný věci z mlíka.

9. Myslím, že platonicky miluji několik mužů, mezi nimi je Tomáš Klus jediný, kde to není kvůli vzhledu nebo rolím ve filmech.

10. Věta "miluju tě" mi nejde přes pusu a nikdy jsem to nikomu neřekla.

11. Nejdelš vztah od patnácti výš trval méně mež 20 hodin, přesněji 17.

12. Mám hrozně ráda sport a jsem věrný fanoušek všech možných sportů a neváhám je všechny vyzkoušet, když mám možnost.

13. Nechápu, co za lidi vymýšlí vypatlaný reklamy do televize - na Ariel, Xxxlutz a podobně.

14. Nadchne mě, když někdo vymyslí dobrou reklamu, která fakt dobrá, vtipná a nebo prostě nějak zapůsobí - cocacola, pepsi, kofola, durex např.

15. Nejsem si úplně jistá, že se vdám a budu mít děti. A to nejen kvůli tomu, že se nemusí najít vhodný partner a dárce genetického kódu.

16. Kdybych nebyla blbá, mohla jsem za necelý tři tejdny sedět v letadle šměr Británie a strávit tam celý jedem trimestr ve škole.

17. Jsem schopná dělat s kámošema na vesnici různý voloviny, díky nimž msem magor pro kamarády z města.

18. Nemám ráda vypatlaný, polonahý facebook fotky.

19. Celkově nemám ráda vypatlaný barbínky. Ale módu a tak ráda mám.

20. Tak nějak se sebou nejsem spokojená. Nevěřím si. Každej kluk, kterej se mi vzhledově líbí je mimo mojí ligu.

21. Rozhodně nemám pocit, že jsem ,,úplně jinej level" nebo že ,,bych stála za hřích".

22. Když to není opravdový, nemá to cenu a bejt zadanej neni nemoc. Koneckonců, to jsou lidi jemnza začátku - když to neni opravdový.

23. Nemám ráda nevěry z pomsty. Sice "ty mě jednou, já tebe třikrát", ale ne.

24. Jsem trochu trubka.

25. Jednou jsem si spálila řasy, jednou ustříhla - omylem.

26. Pravě jsem si odlíčila oko odlakovačem. (jo zrovinka teď a ne, nedělejte to, ikdyž to nepálí)

27. Mám rády triatlony.

28. Miluju pohled na pracující svaly. A nebo když cítím, jako moje svaly pracujou.

29. Široký ramena, plochý lehce osvalený břicho, bezva účes a roztomilej úsměv a navíc třeba červený Vansky nebo Conversky. Mmmmmmm.

30. Jednou chci něco dokázat, jen nevím co :)

3rd and 4th day: chlast, drogy a náboženství

11. srpna 2012 v 18:50 | Ta Obyčejná |  Ztraceno v kyberprostoru
Včera jsem na svoje meme trošičku pozapomněla a tak dneska napíšu dvě dohromady. Teda, neříkám, že se náboženství hodí zrovna k chlastu, ale tak, víte jak.

Tvůj názor na drogy a alkohol

Tak, začnu asi těma drogama. Tam to jde jednoduše - NE! Neschvaluju ani cigára a trávu, natož něco dalšího. Drogy teď uvažuju jako všechny ty různý svinstva, nezahrnuju čokoládu ani kafe, ani nic podobnýho. Jasně kofein a tak, ale závislost na kafi se mě taky netýká, čili to teď tak neberu. Cigára na diskotékách lidem lámu, tráva mi hrozně smrdí a dobrovolně si nechci ničit život něčím dalším. Když jsem v nějakých čtrnácti četla My děti ze stanice ZOO, dokonale mě to odradilo, ačkoli se chvílema zdálo, že Christiana žije zajímavej život, ale za jakou cenu, že? To se mě jen poťouchle zavrtělo moje nejčernější já, ale ve skutečnosti bych nic takovýho ani nechtěla.

Nechtěla bych bejt ani třináctiletej spiťár, kterej jen zevluje s bandou po městě, kouří jednu za druhou a je celej říčnej, že může vyfakovat benga. Je fakt, že poprvé jsem se lehce lízla šáněm a vínem už v patnácti na Silvestra, na diskotéce chvilku před šestnáctinama, ale taky mě to stálo těžkou morální kocovinu (tu já mívám skoro i za střízliva) a než jsem si zvykla na to pít před lidma a dát si pánaka na baru, chvilku mi to trvalo. Moje svědomí pořád kňučí po takovejch nocích, ikdyž mám osmnáctiny za pár. Čímž jsme se vlastně dostali k tomu, že piju. A proti alkoholu nijak zvlášť neprostestuju. Sem tam si dát po fotbale pivo a nebo pořádně oslavit narozeniny a zařádit na diskotéce - nevidím na tom nic špatnýho, třeba bych měla. Rozhodně ale nemám ráda spíjení se do němoty, chlastání imrvere furt a podobně. Vlastně mi to, že jsem se párkrát dostala do dobrý nálady trošku zvedlo sebevědomí a už se umím s lidma bavit sama od sebe i za střízliva, bejvala jsem hrozná ťuňta. Taky (to je trochu blbý) chlast občas urovnává vztahy a řeší nevyrčený otázky a odpovědi, prostě rozvazuje jazyk.

Tvůj názor na náboženství

Proti náboženství nic nemám, nebo spíš proti víře. Když někdo chce věřit v šunkovej salám v country oblečku, proč ne. Co mi vždycky nešlo úplně po srsti byla církev. Jednou jedinkrát jsem byla na půlnoční o Vánocích a už asi nepůjdu. Vím, že kort na vesnici to mají starší lidi zažitý a je por ně nemyslitelný tam nejít, ale mě se ty řeči o Kristových ovečkách moc nelíbí. Berte klidně jako rouhání, ale prostě, když jdu na pohřeb strejdovi, kterej je ateista a dozvím se, že ho Ježíš miloval a vlastně nemusíme plakat, protože ho ochrání, tak sice vím, že s tím starší generace souhlasí, ale já to moc nechápu. A taky to desatero a tak. Odpustky, náboženský války a všechny pravidla, ze kterejch církevní papaláši vyjdou naducanou kapsou - já nevím no. Podle mě je mnohem lepší věřit jen tak, sám za sebe, protože víra v něco nás tak nějak drží při smyslech. Bez řeči o sexu až po svatbě, bez odsuzování homosexuálnů a toho všeho se mi to líbí mnohem víc. A taky to jejich ,,vzdejte se všeho, stačí, že vás Kristus miluje", to teda ne. Já asi věřím v nějakýho svýho boha, je to vlastně spíš můj kámoš než někdo, koho se mám bát. Radši to utnu, možná to nedává smysl, ale já se o tom nerada bavím, protože to často vede k hádkám.
(S)mějte se

Hlavně to s tou hrdostí nepřežeňte

10. srpna 2012 v 14:32 | Ta Obyčejná |  Úvahám podobné
Najednou jsme všichni hrdí. Na naši malou, krásnou (podle mě) zemičku uprostřed Evropy. Veštinu času neslyším a nečtu od mladých Čechů nic než nadávky (na politiky, na polohu, na náturu, na cigány, na města, na vesnice, na přírodu, na ponožky v sandálech..) a na to, jak se za svůj vlastní národ stydí. Psala jsem o tom už tady.

Víte, já jsem nadšenej sportovní fanoušek. Fandím hokejistům, fotbalistům, atletům, kajakářům, kanoistům, lyžařům, cyklistům a podobně, fandila bych snad i šachistům, kdybych někdy viděla nějakej souboj v šachách. Takovýhle fanoušků je po celé zemi požehnaně a nemálo z nás sleduje Olympiádu jako ostříž. Problém je v tom, že spousta lidí z toho požehnanýho množství fanoušků fandí, jen když se daří. V opačném případě u hospody nad pivem kritizuje všechno, nač přijde a jeho národní hrdost je zašlapaná pod stolem. Ale jakmile Špotáková obhají medaili (jasně, jsem z toho nadšená - jsem přece fanoušek), pivo začne být chutnější a ta hrdost v každém najednou roste a celá hospoda slaví.

Dokud se náš národní fotbalový tým jen vypravoval do Polska na ME2012, byl každý hráč z české jedenáctky titulován minimálně pěti různými nadávkami, Čech to dělal jenom pro peníze a Baroš byl namachrovanej debil. Pak najednou nároďák vyhrál skupinu a davy lidí v hospodách a před plazmou na náměstích se mohly pominout. Najedou to byli zase "naši hoši" a nejedny nehty byly okousány, při sledování dalšího zápasu.

A já se ptám, proč Češi prohlašují sami sebe za hrdé, až když někdo, kdo se narodil ve stejné zemi, něco dokáže? Copak jsou všichni tak nespokojení s tím jak tady žijeme? Jasně, že to neni ideální - ani zdaleka. Ale jsme první generace, která vyrostla (možná spíš ještě roste) mimo komunistický režim. Naši rodiče v tom žili a jejich rodiče ještě víc. Všechno se k nám teprve dostává a spousta věcí je nová. Jasně, že budeme daleko za USA a ostatně za všema zeměma, kde nebyli padesát let komunisti. A koneckonců, mohlo být hůř. Žijeme v zemi kde je počítač v domácnosti skoro samozřejmostí, internet jakbysmet, auto na rodinu je věc naprosto běžná a to, že se u nás iPhony prodávají o něco dýl než v New Yorku, prosím vás. A sorry, ale ty fusekle v sadálech vás nikdo nosit nenutí.

Je to trochu ročilený článek, protože najedou (nápadně brzy po uspěších na LOH - ke kterým gratuluji) se objevují články, statusy a prohlášení o hrdosti a lásce k ČR. Já mám Česko ráda pořád. Líbí se mi stověžatá Praha, která je srdcem Evropy, líbí se hory kolem dokola, mám ráda naše (občas trapný) komedie a poslouchám českou hudbu a navíc máme spoustu bezva piv a jídel, tudíž ani po týhle stránce nestrádáme. Samozřejmě, s lepšíma silnicema a opravdovou demokracií by se žilo líp, ale já věřím, že když budeme trpěliví - bude líp.

2nd day: Nezaseknout se

9. srpna 2012 v 23:45 | Ta Obyčejná |  Ztraceno v kyberprostoru
Kde bys chtěl být za deset let.

Nejdřív jsem chtěla psát o tom, kde asi tak (snad) budu a k čemu bych ráda dospěla. Pak jsem se rozhodla, že ve svých 27 letech, chci být šťastná. A když ne to, tak alespoň spokojená. Nebo prostě žít. Mít alespoň nakročeno ke snu, kterej ještě nemám a k tomu něco dokázat. Začla bych hned, ale pořád o tom nemám představu. Nezaseknout se ve stereotypu. A když za deset let budu tohle číst a budu si myslet, že je všechno na hovno a zaseknutý, tak chci mít odvahu se sebrat a přestat brát ohledy a odjet jen tak někam na blind. A třeba tam zůstat, to už je fuk.

No a taky už konečně zhubnu těch přebytečnejch deset kilo a konečně si přečtu toho Hamleta a podívám se na Titanic na jeden zátah :)

Náhodné vzpomínky foťákem chycené

8. srpna 2012 v 14:22 | Ta Obyčejná |  Obyčejná s foťákem






Poslouchala jsem aerosmith (pořád dokola jednu písničku) a projížděla jsem počítač a objevovala starý fotky. Pár jich jsem dávám, protože jsem dlouho (předlouho) žádný nepřidala. 90% mých fotek projde pouze zmenšením, tyhle některé prošly i změnou kontrastu a jasu. Jsem fotograf (nejamatérštější) amatér, buďte shovívaví ;)
(S)mějte se :)

1st day meme: vejlet na kole a až to přijde, tak to přijde

8. srpna 2012 v 11:46 | Ta Obyčejná |  Ztraceno v kyberprostoru
Rozhodla jsem se, že rozjedu 30days meme. Je to asi tím, že momentálně mám až nechutně moc času, všichni na mě kašlou a nechce se mi jen tak čumět na olympiádu a nic nedělat - tak budu nic nedělat u počítače. Ale nemusíte mít strach, ono mi to nevydrží.

Tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný, piš o tom, jaké je to být single

Jsem nezadaná a sama sebe označuji jako nevztahový typ. Proč? Protože, jsem tak nějak prošvihla to období, kdy se s tímhle začíná. Vždycky jsem byla asi dospělejší a posílání si smsek po večerech se mi nezdálo jako dostatečná náplň vztahu. Pamatujete si to ne? Jak spolu děti (vlastně myslím ten věk kolem 13, časy se mění, teď už spolu děti kolem 13 spí) chodí? Hlavní je se nepotkat, nejít spolu ven a celkově spolu nic nedělat, jen si napsat zprávu s tím, že toho druhého milujeme (heh). No tak to mě nebavilo. A když přišla ta doba, kdy už to začíná být aspoň trochu jako vztah, tak to šlo všechno nějak mimo mě, a proto teď stačí jedno "stejská se mi" a já zdrhám. Můj nejdelší vztah (15+) byl sedmnáct hodin, ano, přesně tak. Od té doby nic. Na rande nechodím a většinu kluků co mě zvou posílám do ignor listu, držím se svých diskotékových úletů (a ne, nespím s nima) a jsem docela spokojená.

Rozhodně nereaguju na rady mých zadaných kamarádek "ať to s ním aspoň zkusím" a nebo na jejich narážky "ve třiceti budeš sama!". Víte, občas mi přijde, že si zadaní lidé myslí, že stav nezadanosti je více než nešťastný a že by každý měl šťastně randit, ať mu to chybí nebo ne. Já se dál volnomyšlenkářsky a vosudvěřícně držím teorie, že až to přijde, tak to přijde - nač hledat.

Avšak nemyslete si, že o vztazích nepřemýšlím, jasně že přemýšlím. Občas si před spaním maluju vzdušný zámky o vlastním onom. Představa mýho "my" není zase tolik romantická. Pořád to budu já a on a ne my, budeme hlavně kamarádi, nemusím žádný hodinový pohledy do očí a držení se za ruce při měsíčku, to spíš pojedeme na výlet na kole a uspořádáme vodní bitvu v náhodném rybníku cestou. Budeme spolu chodit na zápasy pralesní fotbalový ligy a dohadovat se o tom, jakej tým je lepší (ten můj samozřejmě); budeme do sebe navzájem rejt a přitom vědět, že oba víme a nic nás nerozhází, rozhodně nebudeme přidávat nějaký přeslazený fotky na fuckbook a psát statusy přeplněný srdíčkama... Prostě budeme a to stačí.