Červenec 2012

HRADY CZ 2012 - Točník

20. července 2012 v 13:51 | Ta Obyčejná |  Obyčejné žití Té Obyčejné
Dne čtrnáctého měsíce července se konal první z festivalu Hrady.cz a to na Točníku (Žebráku). Myslela jsem si, že nebudu moci dospat, jak se budu těšit, ale nakonec mi to starosti předešlých čtrnácti dnů lehce zkomplikovali a tak mi chviličku trvalo, uvědomit si, že se to opravdu děje :)

Dorazili jsme docela pozdě, někdy kolem půl jedné. Tudíž Sto zvířat a jejich Nebylo nic jsme slyšeli pouze na parkoviště. Program zde. Po Zvířatech následovala Ewa Farná. Byl to náš "rozkoukávací" koncert. Sedli jsme si hezky na zem, vystavili se paprskům sluníčka, které nás všechny těšilo a poslouchali. Ewa má vážně bezva hlas a kapelu, která docela válí, bohužel shazuje úrověň vlastních vystoupení nevhodnýma kecama. To mě trochu znechutilo a v těch chvílích, které byli očividně vyhrazeny pro smích publika mi bylo lehce trapně. Fanoušci se i tak našli a třeba by to bylo i lepší, kdyby nehrála hned mezi prvními, koneckonců je to jen můj názor.

Po Ewě hráli na druhé stage Polemic, které neznám, a tak jsme jejich koncert strávili ve frontě na záchod a hledáním vhodného plácku, odkud budeme moci sledovat Horkýže Slíže. Tady bylo najednou mnohem víc lidí a abychom viděli, museli jsme vstát ze země, což vůbec nebylo na škodu, protože to byl prostě nážez. Bylo to přesně to, co člověk potřebuje po čtrnácti dnech, kdy se kvůli dvaceti dětěm a tvrdýmu ležení ve stanu nevyspí. Přestože moc jejich písniček neznám, parádně jsme se rozezpívali na ŽuŽu a "máme refrén silný jak hovado..". Hrozně jsem chtěla slyšet L. a G. song, než se přesuneme na menší stage, kde měli hrát Mandrage a my chtěli vyrazit dřív, aby jsme chytli dobrýho fleka. Nějak to nevyšlo a tenhle song začli hrát, až když už jsme stáli v davu lidí čekajících na M., takže jsme ho slyšeli jen zdálky.
Lítost mě ale rychle přešla, přestože mi výhled lehce kazil přiopilej dvoumetrovej chlap, kterej stál zády k podiu a ještě se málem popral. (Všimli jste si, že už zase nepíšu spisovně?) Mandrage nezapomněli ani na svoje starší písničky a tak jsem si jejich koncert opravdu užívala a docela jsem dala zabrat vlastním hlasivkám. Překvapilo mě, že se účastnil i Bolan, kterej tam podle facebooku, bejt neměl. I když se mi to fakt líbilo, tak nějak jsem od nich čekala víc, ale možná to bylo tím, že jednu dobu jsem se vážně žrala a tak jsem si je chtě něchtě v hlavně trošičku přikrášlila.


Áno. Dostáváme se k jednomu z vrcholů fesťáku - Tomáš Klus a Jirka Kučerovský. Bylo to podruhé co jsem ho v relativně krátké době viděla a tak mezi koncerty nebyl zase takový radikální rozdíl, přesto se mu podařilo to, co asi nikomu jinému. Už po skončení Mandrage, cca v pět, kdy začínal na vedlejší stage Koller, zůstal takový menší dav, převážně dívek, nalepený na zábraně oddělující publikum a podium, lačně vzhlížící k plentě, která byla přetažená přes stage, aby mohli v klidu zvučit. Chcete-li dobrovolně, aby vás bolela záda i nohy a příští dva dny jste nemohli pořádně ohnout koleno, udělejte to příště taky. Koneckonců - stojí to za to. Bylo to neuvěřitelné, ale ta hodina opravdu uběhla a my se Tomáše dočkali. První co diváky (i přes tu plentu) bouchlo do očí, bylo Jirkovo tričko, které se samozřejmě neubránilo Tomášovu komentáři.
Tričko netričko, oba pobavili a co víc, bezvadně zahráli. Poprvé jsem slyšela písničku Nezapomínej, která se mi hned zaryla do nejhlubších zákoutí uší i srdce. Našla se ztracená holčička, došlo jako vždy na improvizaci a vychválen byl Cipísek, klučina, který roztleskával publikum. Klus má totiž neskutečnej talent omotat si všechny kolem prstu a ještě jim zamotat hlavu, kort když to vidíte pořádně zblízka. Jirka v tom docela zdatně sekunduje a tak se vám zdá, že ten koncert strašně letí a ještě vás to nabije pozitivní energií. V momentálním poblouznění by se o nich dalo psát až nevhodně moc a proto si to odpustím.

Další přišli na řadu MIG 21, ale vzhledem k tomu, že jsme byli hladoví a nikdo kromě mě je zase tolik slyšet nechtěl, hráli nám jen jako taková pěkná zvuková kulisa k relaxu. Půl hodiny jsme se po všem tom stání nezmohli na nic, než na veget a zevl. Někdy v půlce vystoupení Mig 21 jsme vyrazli vstříc frontám na jídlo, abychom nakonec skončili u bezva čínskejch nudlí za šest pětek. Vyšlo nám to akorát tak, že na začatek Xindla jsem se usadili na kopeček v lese, ládovali jsme se nudlema a občas se přidali ke zpívaní davu pod podiem. Po Xindlovi jsme si oběhli zatancovat na Monkey Business, po kterých následoval Visací zámek, který já osobně příště asi oželím a to jsme ho poslouchali pouze z dálky.

To nejlepší ovšem přišlo nakonec. Chinaski. To té doby jsem je brala po Klusovi a Mandrage jako hezkej bonus navíc, ale stal se z nich vážně hřeb večera. Bez zybtečnýho kecaní nasadili tempo a hráli nejslavnější hity. Stejně jako Klus by ani nemuseli zpívat, poněvadž by to publikum zvládlo za ně (samozřejmě méně kvalitně :). Všechny kapely a všichni zpěváci se rádi nechají přemlouvat k přídavkům, ale jenom Chinaski přihodili hned při songy a ještě si dovolili přetáhnout svojí hodinku o celých 11 minut. Tady mi moje hlasivky málem mávly na rozloučenou, ale naštěstí to přežily. Domů jsme jeli ve vážně super náladě a Chinaski si od nás všech vysloužili štítek těch nejlepších na Točníku (ale Klus je prostě Klus :D).

Co se týče organizace, těžko si na něco stěžovat. Sice nemám moc s čím srovnávat (snad kromě revivalfestu někdy v mých osmi :D), ale už jen to, že se daly krásně stihnout všechny koncerty, protože se stage pravidleně po hodině střídaly a dokonce všechny začaly krásně včas, mi stačí k tomu abych byla nadšená. K tomu připočtěte davy lidí, bezva atmosféru a spousty jídla a (pokud chcete) tak i pití, a nějaký odpadky na zemi vás nerozházej. Jen je maličko škoda, že někteří vystupující nehráli dýl než hodinu a že na Chinaskách mi na hlavu málem spadla nasračky žena z ramen nasračky muže :D. Tady mi prostě přišlo úplně škoda pít, však je to krásný i tak.

Článek na mě neuvěřitelně dlouhý. Fotky z mobilu nekvalitní. Spousta myšlenek nezachyceno.
(S)mějte se :)