Březen 2012

Tak trošku vlastenectví, ne?

23. března 2012 v 17:24 | Ta Obyčejná
Zdravím :). Téma týdne mi krásně hraje do noty. Plánovala jsem si článek o mojí zemi, tedy o České republice.

Narodila jsem se v roce 1994, čili rok po rozdělení Československa. Já a moji vrstevníci jsme tedy taková první generace, která vlastně nezažila Československo. Bohužel se většina s nich nechá ovlivňovat televizí, internetem a rychle se šíří představa, že za velkou louží je země, kde svoboda že všech jen čiší a všechny problémy zmizeli pod kupou nového značkového oblečení a kde se nikdo neodváží vylézt ven v sandálech a ponožkách. Pravděpodobně jsou místa, kde není chudoba ani rasismus, nejsou tam oprýskané domy a špinavé ulice ani lidé, kteří vypadají jako burani, nikdo tam není svině a sousedi se vzájemně navštěvují s košíkem muffinů. Na středních školách neexistuje šikana, u metra nejsou bezdomovci, není žádná vláda, která by lidem brala peníze z kapes a za zdravotní péči tam nemusíte zaplatit ani korunu. Televize nabízí tisíce programů a stovky reality show, fast food je na každém rohu a hned za městem nedotčené lůno přírody. Elektřina a plyn je samozřejmě zdarma a na nový výrobek od Applu nemusíte čekat dlouho, protože v této zemi je na trhu brzo. Všichni jsou vzdělaní a rozumní, přes den v práci - v noci na nezapomenutelných pařbách. Tráva tam je o moc zelenější a psi si po sobě vždycky uklidí hovna. Všechno tak úžasné až to bolí.

A pak je tu naše malá Česká republika. Tráva je tu hnusná, hned jak přejedete hranice s Německem zamává vám pár casin a bordelů, z pangejtu vykoukne prázdná plechovka od Pepsi a při prvním výstupu z auta vás okradou. Jasně. A co takhle studenou sprchu? Podle mě je třeba aby si lidi uvědomili, že ty desítky let pod nadvládou komunistů a SSSR se prostě někde promítnou a že za tu politickou situaci, která tu teď je si taky tak trošku můžou sami, protože nechoděj k volbám. Ale jo, vybrat si že všech těch debilů to nejmenší asi není nejjednoduší, pak ale nebrečte nad výsledkem. Taky by si to chtělo uvědomit, že výše popsaný wonderland prostě neexistuje a že Česko není zas tak špatný. Historii máme docela slibnou a nebýt některých událostí, mohli jsme si pískat. Máme sportovce, kteří byli nebo pořád jsou nejlepší na světě. V minulosti byli lidé, kteří pro sobě zanechali věci jako kontaktní čočky a byli odsud. Máme možnost skvělýho vzdělání a dobrý zdravotni péče. Nemusíme platit za to, že jdeme na záchod (třeba v takový Ghaně musí) a pít vodu že špinavý řeky. Teď už můžeme svobodně cestovat a džínama jsou obchoďáky přímo zavalený. Je tu spousta krásnejch míst, třeba Šumava. Podle mě je prostě třeba být trochu vlastenci a ne svůj národ ještě shazovat a ještě si do něj kopnout, když leží. Takže já jsem ráda, že žiju tady. Jasně Česko má spousty chyb a já o nich vím, ale přijde mi docela smutný, že skoro všichni poukazují jen na ně. A pak se divíme že jsme ,,ti co pořád chlastaj pivo, kradou a nosej ponožky v sandálech".

A co je hlavní. Nikdo vás tu doprdele nedrží, takže když se vám tady tak strašně nelíbí tak si sbalte svejch pár švestek, nasedněte do letadla a odleťte kam se vám zachce ;). Já snad taky jednou poletím, poznat svět musí bejt fajn, ale nikdy nezapomenu na to, kde sem doma (a to i přesto, že si náš prezident pořídí další bezva propisky).

Veršované snění v MHD

10. března 2012 v 0:01 | Ta Obyčejná |  Složeno z veršů
Jedu za tebou
nacpanou tramvají.
Píšu potají
na okno slova
o tom co mezi námi je
Nikdo to nesmyje.
A když - udělám to znova.

Na konečný všichni vstávají.
Koukám na kluka a holku
jak si jako my, jak v tajným spolku
do uší šeptají.
Na metro přesedám,
stojím a těším se
a miluju a koukám.
Ani si nesedám.

Teď už jenom bus,
pár zastávek.
Moje srdce dělá pár přestávek,
jsi vážně kus!
Čekáš s kyticí růží,
už jenom chvilička
a tvý rty se setkají
s mojí kůží.

A pak už vstávám,
a v trolejbuse
přes okno špinavý
svýmu snění mávám.

O masovém hubnutí dívek

7. března 2012 v 16:24 | Ta Obyčejná |  Úvahám podobné
Dobře, není to článek o MHD v pravém slova smyslu, ale nikde není psáno, že Masové Hubnutí Dívek nemůže mít stejnou zkratku.

,,Snídaně: nic, Oběd: nic, Večeře: malý kousek okurky, cíga: 4, jonty:2 - jsem tak hloupá! Proč jsem to jenom nemohla vydržet a musela jsem si tu pitomou okurku dávat?! Nejspíš to půjdu vyzvracet, ještě před tím, než se půjdu střískat na hadry!"

Nedávno jsem tak nějak neměla do čeho píchnout a tak jsem brouzdala po různých blozích. Tímhle svým brouzdáním jsem narazila na několik hubnoucích blogů. Hubnoucí blogy jako takové se dají rozdělit do dvou skupin. Do první patří ty rozumné, co vědí jak na to a do té druhé pro-ana blogy. A právě o té druhé skupině blogů bych chtěla psát.

Nejspíš za to může všechna na propagace vychrtlých modelek a stále zmenšující se velikosti oblečení v obchodech, nebo něco podobného, ale přibližně polovina dívek, které píší pro-ana blog, připojí k článku fotku normální hubené holky, které vystupující kyčle skoro roztrhnou tričko - tedy sebe. Té druhé polovině na kyčle nevidím, protože fotku nepřipojí. Úvod článku se povětšinou skládá z naříkání nad tím, kolik dneska zase spořádali kalorií a následuje jídelníček, kde jedinou položkou zastupující jídlo je jablko. K tomu všemu je připojený dovětek, kde je v kategorii zásluhy zvěčněn pohyb vykonaný chůzí na zastávku a v prohřešcích je uveden joint. A takhle je to pořád dokola. Tyhle blogy, ale mají i další rubriky. Třeba s fotkami modelek, které vypadají, že se jim při nejmenším pohybu zlomí nohy. A co je vůbec nejhorší. Když už i holčina s 170 centimetry a 60 kily je tlustá, co pak mají dělat ty ostatní?

Já proti hubnutí vůbec nic nemám, vlastně se o to taky snažím. Ale tak nějak jinak. Sportem, zeleninou, halvně asi proto, že zase tak děsný to semnou snad není. A proto mě možná tak strašně moc vytáčí, když se holky pohybujou na hranici kolapsu, protože mají dojem, že ten kousíček kůže na boku je tuk. Nemám ráda lidi, co o sobě prohlašují, že jsou tlustí, když už jim je i velikost M velká. A nevytáčí mě to jenom proto, že ve většině případů si nikdy nezkusili, jaký to je, kupovat si kalhoty jenom v ikselku, ale i proto, že tak těm lidem, kteří opravdu nadváhu mají docela dost srážejí sebevědomí.

Tak toť asi vše.