Únor 2012

Další obyčejný verše, tentokrát o <3

26. února 2012 v 12:16 | Ta Obyčejná
Poslední období bylo takový pěkně nepovedený. Tuny stesu a tak. Pravděpodobně jsem nenapravitelnej optimista (=blbec) a pořád doufám v lepší zítřky. Právě jsem projížděla svůj "chytrej" sešit a rozhodla jsem se zveřejnit další ze svejch básniček. No už je to asi vopruz, všechna ta poésie, ale když už nic, tak aspoň něco. Takhle může vyznít jakože, jsem absolutně proti lásce a všem těm serepetičkám okolo, ale tak není. Nespíš o tom napíšu nějak úvahu, ale až zase příště.

Lehká děvka.
Ále nádherná.
Smyslná, věrná.
Kurva.
Ale nádherná.

Někdo hledá,
někdo doufá.
Jeden jí má,
další zoufá.

Počád ti utíká,
zahne kde může.
Jednou kopřiva
potom růže.

Lidi pořád hledaj
sami sobě bič.
Fuck the love,
she is bitch.

Nikdo mi neřek, jak správně zvolit titulek

23. února 2012 v 17:30 | Ta Obyčejná |  Složeno z veršů
Na tohle téma by se dalo asi rýmovat rozsáhleji a s mnohem větší hloubkou, ale já nemám ani čas ani správný citový rozpoložení. Neučili nás silně přbližně 2547814 věcí, který by se nám šikli mnohem víc třeba než exponenciální funkce, ale pravděpodobně s tím nic neuděláme nikdo. A konečně, pár úvahových veršů:

Ve škole mě neučili,
jak správně hodit okem,
že mužu bejt vdaná
a mít i někoho bokem.

Nikdo mi neřek,
kolik tatarky do těstovinovýho salátu,
nebo jak moc bolí žal
a že je to retuš, ta holka z plakátu.

Nikdo mi neřek, jak těžký jsou rána
kdy pod tíhou vlastní viny,
marně dychtíš po večeru
a probíráš se z kocoviny.

Nikdo mě neučil, že nic neni na pořád,
že všechno jednou zmizí,
a že i ten koho miluješ
může bejt cizí.

Nikdo mi neukázal,
jak schovat slzy na řasách,
jak dělat správný rýmy
a jak házet na zeď hrách.

To mě ve škole neučili,
to a spoustu dalšího,
třeba jak porazit ježka v kleci.
Prej na to přijde každej sám,
žijem tu poprvé a smíme dělat chyby,
tak jakýpak kecy.

Všem je jedno že netušíš
a tak prostě zkoušíš žít
a pokus máš jen jeden.
Prej stačí když víš,
kolik je (a+b) na třetí
a že první v roce bude leden.