Březen 2011

Pochroumaná krása

25. března 2011 v 15:25 | Ta Obyčejná |  Složeno z veršů


Podívej! Naivita!
Ta krásná, ta snadná.
Svadí jako prostitutka,
ta krásná, ta vnadná.

V naivním snění o záchraně,
stačí krok.
Následuje pád,
dlouhej jak rok.

Na očích brejle -
naivní dioptrie.
V nich je krása pochroumaná,
nikdo je neumyje.

Jako trubadůr šubelí se s veršem,
ty objímáš naivitu,
ona tě podvádí,
tady i tu.


Masoužrouti nejí jetel, berte na to prosím zřetel

12. března 2011 v 12:38 | Ta Obyčejná |  Pisálkova snaha
Rozhodla jsem se napsat článek na téma týdne. Upřímně - nudím se, nedivte se, vstala jsem brzo, ostatní ještě chrápou a já mám hlad, protože oběd je v nedohledu. Na to brzký vstávání mám teorii, ostatně jako na všechno, ale zpátky k tomu obědu. Předně: oběd bude dlouho, protože budem prvně letos grilovat, z čehož plyne, že vegetarián nejspíš nebudu. No, začnu teorií.
Když máte aspoň trochu představivosti, dokážete se na to podívat ze stejného úhlu jako já. Můžeme si říct, že zvířata jsou takoví ochránci lidí. Lidé by je pořád zachraňovali, protestovali proti masu a kdesi cosi. Ale co když se kuřátko v noci kouká na hvězdy a sní o tom, že bude hrdinou? Doufá, že se jednou stane jídlem pro královnu, že jí pomůže se zbavit hladu. Co když si každý malý sele řiká, že musí správně jíst, aby to někam dotáhlo a nebyl z něj jenom hot dog? Co když se kráva tetelí štěstím, protože se dostane do McDonaldu? Co když je to zvířecí úděl? Být jídlem? Hm? Můžete se tím utěšovat, pokud máte výčitky z jezení masa, ale teď vážně...
Nemyslím si, že je dobře chovat tři slepice v klícce půl metru krát půl metru, ani se mi nelíbí slovo jatka (ani to co se tam děje), ale je fakt, že maso prostě potřebujem. Bylo to tak vždycky, už na samým začátku. Přiznejme si, že dřív to bylo těžký, protože maso bylo méně často a že v pravěku zvířata lovili, zatímco mi je posíláme úzkejma uličkama na smrt, ale prostě to k životu patří. Jasně, že mi jich je líto, ale maso mi chutná, sice né všechny druhy, ale chutná a navíc bych se nerada cpala práškama, abych měla ty potřebný látky, který můžu mít z masa.
Teď k vegetariánství. Vegetariány chápu a svým způsobem i obviduju, že dobrovolně vzdají masa. Zjistila jsem, že život se dá brát tak, že z jídla uděláte jenom nepodstatnou potřebu, vůbec jí nehrotíte, něco jako, že vám chce na záchod, jíte, protože to potřebujete. Jenže to dokáže hodně málo lidí, což nás vede zpátky.
Chcete být vegetariánem (nebo nedej bože veganem), protože si myslíte, že ubližujete přírodě, ekosystému a tím, že nejíte maso zachraňuje svět? V tom případě byste si měli myslet i to, že když nejíte maso, stejně ubližujete kytkám. Jo, copak víme jestli něco cejtěj? Je vlastně trochu diskriminace, ne?
Když vám maso nechutná, jasně nejezte ho, já taky nejim sýr, ale mohli byste nás ušetřit zhnusenejch pohledů ve školních jídelná a nejapnejch poznámek složení párku, na kterej se my masoužrouti po celodenním běžkování vrháme, jak kdybysme nejedli měsíc.
Nechceš jíst maso? Nejez ho!
Si masožrout? Buď!
Co je komu po tom?
(S)mějte se!

Řekni Té, řekni Á, řekni Ó

6. března 2011 v 12:54 | Ta Obyčejná |  Pisálkova snaha
Následující věcička je sice i rýmovaná a vypovídá něco o mě, ale stejně jsem se rozhodla, že bude umístěna tady..;)

Tátovi podobná, stejně tak mámě.
Ambice až do vesmíra.

Originální? Ani ne. Spíš obyčejná
Bolest v srdci, v hlavě díra
Yogurty nejí.
Činzáno nepije.
Ego má na nule.
Jahody miluje.
Normální, dá se říct.
Á kdo chce víc? Nemá nic.

Je mi jasný, že bych neměla použít slovo yogurt a á místo a, ale jinak to nešlo vážení. Beztak je to jen výsledek mého krátkého ranního rozjímání. Lámala jsem si nevyspalou hlavičku tím, co bych asi tak mohla na blogu zavést, aby to bylo zajímavé, dá se říct. Nenapadlo mě v podstatě nic, tak nad tím budu muset zapřemýšlet znovu. Říkala jsem si, že bych mohla malinko odtajnit to moje zdivočelý-párty já, ale nakonec to asi zavrhnu, protože to by stejně nikoho nezajímalo.

Chtěla jsem ještě něco napsat nebo se zamyslet, ale nějak mám moc práce s přemýšlením na včerejškem. Moje zdivočelý-párty já se mohlo docela pěkně vyřádit a pořád si nejsem jistá jestli mít nebo nemít morální výčitky. Problém je v tom, že je mám vždycky ikdyž vůbec nic neprovádim a nepiju, jenom se bavim. Takže nejspíš ne. Vlastně určitě ne, bylo to takový normální.

(s)Mějte se..;)