Září 2010

Prostě se jí nezbavíš

23. září 2010 v 20:56 | Ta Obyčejná |  Úvahám podobné
Umírá naposled,
nebo vůbec nežije?
Ukažte mi jednoho,
co to sved.

Kdo věřit nepřestal,
kdo doufal,
kdo se chtěl stát,
tím kým se stal.

Je to mrcha tahle naděje.
Padaj města,
lámou se srdce.
Tváří se, že se nic neděje.

Prej je tady pořád,
Jenom se ti schovává,
Pod hromadu zoufalství.
Je to ale neřád.

Dělej s ní co chceš,
Ignoruj jí,
Tvař se, že jí neznáš.
Stejně jí nezabiješ.

Protože, tu je i když si myslíš že je pryč. Stačí hledat a i v nejbeznadějnější chvilce jí objevíš. 

Občas musíš upadnout, abys došel nakonec

7. září 2010 v 16:43 | Ta Obyčejná |  Obyčejné žití Té Obyčejné
SeMaFor
Ten nadpis nemá s obsahem nic společného, moje milí, prostě jen nevím co psát. Ikdyž...

Myslíte, že je nutný rozbít si tlamu, abyste to příště udělali správně? Myslíte, že musíte na cestě za snem minimálně škobrtnout? Myslíte, že můžete mít tu pravou radost z úspěchu aniž byste nezažili chvilky, kdy jste to chtěli vzdát? No, to jen takovej jeden myšlenkovej pochod.

Přátelství je zvláštní věc. Zvláštní a vrtkavá, aspoň v těch začátcích. Jako hrad z karet, záleží na tom zda se sesype při prvním šptněm pohybu nebo jestli přežije i silnější otřes. Stejně jako první dojem. Protože první dojem, Vážení, první dojem je mrcha. Hraje to na vás, chce vás zmást a kolikrát se to i povede. To to je lepší pocit, když vás neoblafne.

The broken clocks is comfort...
Nějak rychle to všechno utíká, mizí a přichází znova. Zejtra na adapťák, v pátek do tanečních...
Mějte se božsky..
Ta-ta-tu-ta-ta..
Ta Obyčejná..
Á-á-á..

Nespoutaná, divoká, vášnivá.

3. září 2010 v 16:51 | Ta Obyčejná |  Úvahám podobné
Bouřka.
Nespoutaná, divoká, vášnivá.
Byli jste někdy při bouřce v lese? To je teprve bouřka. A teď nemyslím tu to zuří na obloze. Každá minuta za bouřky v lese je..jak jen to říct..dobrodružná. Dobrodružství, které není nebezpečné není dobrodružství. Strach vám koluje v žilách, čekáte, že každou chvilkou praští blesk do stromu přímo u vás. V adrenalinovém opojení kašlete na pravidla chování se v bouřce a utíkáte. Nevšímáte si škrábanců na nohách, zašpiněných tenisek ani podvrknutých kotníků. Teda, vy možná jo, ale já rozhodně ne. Víte, já se bouřky vždycky bála, takže když nás jednou zastihla v lese, bylo to..děsivé.

Jenže o téhle bouřce jsem nechtěla psát. Chtěla jsem psát o tom, jaká bouřka zuří v nás. Ale ono to moc nejde, popsat ten pocit. Ten pocit, když se jeho rty poprvé dotknou vašich, když dáte prvního góla, když se vrátí vaše kamarádka, kterou jste rok neviděli, když cítíte obrovskou touhu, radost, chtíč, když se vám konečně něco povede, když zjistíte, že někam patříte,že bez vás někdo nemůže být. Hotová exploze citů a emocí, myslím tu bouřku, kdy myslíte, že vás to roztrhá na kousky. Jenže i to může mít opak. Když neuděláte autoškolu, když zjistíte, že váš nejlepší kamarád zemřel, když se nemůžete smát, když se cítíte sami, když zklamete sami sebe. Ještě štěstí, že po každé bouři vždycky, vždycky vyjde slunce. Možná né hned, ale jednou určitě. 
Někde v německu

Jedna noc v Londýně

1. září 2010 v 15:56 | Ta Obyčejná |  Obyčejné žití Té Obyčejné
lLewisham
London Eye, Tower Bridge, Big Ben Buckingham Palace, Picadelly street, Trafalgar Square..Všechno zdokumentováno, všechno ztraceno. Debilní, 3.14čovská paměťová karta!

Vrátila jsem se bez bráchy a bez iluzí. Veškeré iluze o Londýnu zmizeli. Lewishamu jsem nijak nadšená nebyla, vypadalo to ošuntěle. Zato Picadelly Street je úžasná, okouzlila mě. Zamilovala jsem se do ní, tudíž se změnil můj sen. Než se odstěhuju na nějakou dobu do New Yorku, odstěhuju se tam. Všechny ty památky a všechny ty zajímavý věci jsme obcházeli pěšky, takže krása. Utaháný, přefastfudovaný jsme padli na postel a spali.. Je to zvláštní, ale v LOndýně se tak strašně těžko hledá Londýňan až by jeden brečel. Všude turisti, černoši, arabové..

Úspěšně jsem přežila první den školy. Připadám si jinak jako středoškolák. Říkejte si a myslete si co chcete, ale prostě to tak je. Nepřijdu si dospělá. Spíš zase menší. Jak na vás čtvrťáci zírak a to všechno. Deprimujicí, ale dobrý. Tešim se na zítra..